Vathi

Vathi beach, Vathi Bay
Pokud už roupama nevíte coby, doporučím návštěvu pláže Vathi. Sem vás asi nenasměruje žádný průvodce, a hledat Vathi na obyčejné mapě z autopůjčovny je asi taky zbytečné. To jenom my měli tak šílenou delegátku, která nám o téhle pláži řekla, rozplývaje se přitom nad nádherou místa. A měla pravdu, Vathi je jedním z míst, kde mnoho lidí nepotkáte, možná už jenom proto, že sem nevede kloudná cesta. Viděl jsem sice borce, který tam dojel autem, ale jestli je například cesta na Balos špatná, pak v případě Vathi už nelze o cestě ani mluvit. Dá se ale zdolat na motorce.

Pláž a zátoka Vathi	Osamělý bojovník vyhlíží loďstvo

Cesta na Vathi začíná u kláštera Odigitria, kde končí asfaltka. Dál vede jedna cesta do údolí a druhá (doprava) na pastviny mezi kopce. Zprvu se zdá být celkem sjízdná, za několik minut už nejedete ani krokem. Cestou minete kozín (to je můj výraz pro kravín pro kozy) a dokonce uvidíte i moře, ke kterému to ale bude ještě chvíli trvat. Na obou stranách se rozprostírá nekonečná kopcovitá krajina pohoří Asteroussiana občas narušená na slunci se pečící kozou. Horko je tady šílené a strom ani jeden. Prostě pustina. Cesta se na několika místech rozdvojuje a pokud zrovna chybí ukazatel, správně je ta možnost, která se jeví jako ta horší. Prostě když to doleva vypadá, že se to stáčí k moři a tam v dálce u toho kostelíka už by to mohlo být, vydáte se doprava cestou, která se obrací jakoby zpět a mizí v nedohlednu.

V údolí je několik stavení	Zátoku lemují skály

Za trpělivost budete asi po pěti kilometrech velepomalé jízdy odměněni, cesta konečně nabere správný směr a údolím začne klesat k moři. Minete několik malých stavení, projedete korytem řeky, až nakonec dorazíte do míst, kde už vám cit řekne: "Jsme tu". Pláž od údolí odděluje řada živořících tamaryšků, jemný bílý písek z duny přechází v oblázky mizící pod hladinou křšťálově čistého moře. Z obou stran je zátoka Vathi lemována skalami po kterých běhají neodmyslitelné kozy.  Prostě utrpení z cesty je odměněno rájem. U pláže je domek, kde místní dobrodinec provozuje jakousi improvizovanou tavernu, neměl jsem odvahu tam něco kupovat. Představa, že to tam musí všechno nějak dopravit mě utvrdila v tom, že plechovka coly je mimo mé finanční možnosti. Proto doporučuju určitě zabalit dostatek vody, něco na zub a pomodlit se v klášteře, aby motorka vydržela. Protože když vám po cestě klekne, tak teprv pochopíte co to je být (s odpuštěním) v prdeli.