Nikos Kazantzakis

řecky Νίκος Καζαντζάκης
* 18. února 1883 Heraklion, Kréta  + 26. října 1957 Freiburg im Breisgau, Německo

Jeden z nejvýznamnějších prozaiků 20. století, také básník a myslitel se narodil v roce 1883 v Heraklionu, v rodině rolníka. Tehdy ještě Kréta patřila Turecku. Vystudoval práva v Athénách, filozofii na Sorboně v Paříži a hodně si oblíbil také cestování. Navštívil Švédsko, Rusko, kde několikrát dlouhodobě pobýval, žil také v Berlíně nebo ve Vídni odkud podnikl cestu do Afriky a Asie. V roce 1948 pracoval také pro UNESCO jako poradce. Neklidný vývoj ve střední Evropě zavál tohoto Kréťana také k nám do tehdejšího Československa, to se psal rok 1929. Svou tvůrčí energii a inspiraci čerpal jen v kontaktu s prvotními elementy, zemí, vodou, sluncem a mořem. Ruch měst ho vyčerpával, často tak utíkal od lidí a uchyloval se do míst poskytujících samotu. Cestou z Německa do Prahy mu ve vlaku byl spolucestujícím český horník, který mu nabídl vystoupil v Jáchymově a pokračovat k vrcholkům Krušných hor do míst, kde leží Boží Dar. Tady žil v osadě Myslivny v domě Filipa Krause. Dům už dávno nestojí, ale v Božím Daru na náměstí byste našli jeho pomník. V místním  muzeu vystavují několik předmětů, které Nikos vlastnil. V Čechách pracoval na eposu Odyssea, který on sám považoval za své životní dílo. Velmi vřelý vztah udržoval Kazantzakis s Bohuslavem Martinů, který podle jeho díla složil operu Řecké pašije.
V roce 1948 se přestěhoval zpět do Francie, kde se natrvalo usadil. V roce 1952 se objevily první příznaky zhoubné nemoci. Za sedm let pak v německém městě Freiburg im Breisgau Kazantzakis zemřel. Jeho tělo bylo nejprve řevezeno do Athén a později do Heraklionu, kde je pohřben. Hrob najdete na městských hradbách na baště Martinego.

Anthony Quinn a Alan Bates tančí sirtaki ve filmu Řek Zorba	Epitaf na náhrobku: V nic nedoufám. Ničeho se nebojím. Jsem svobodný.

Tvorba Nikose Kazantzakise je prstoupena mystikou a schází se v ní rozporné nároky těla a ducha, vědy a náboženství, církve a myšlenek komunismu.
K jeho nejznámějším dílům patří určitě příběh Řek Zorbas. Hlavními postavami jsou autor a prostý venkovan Alexis Zorbas, člověk s životní zralostí a lidovou moudrostí. Jeho předobrazem byl autorův přítel Georgios Zorbas, s nímž v roce 1916 pracoval na těžbě lignitu. Román byl přeložen do třiceti jazyků, několikrát byl zdramatizován a zfilmován.